silueta indianaV jedné indiánské vesnici žil starý moudrý muž, kterému ostatní říkali Velké ucho. Tohle jméno mu dali lidé z jeho kmene proto, že uměl opravdu dobře naslouchat. Kdykoliv se někdo potřeboval svěřit se svým trápením, kdykoliv se někdo chtěl podělit o svou radost, vždycky nalezl soucitně a s láskou naslouchajícího Velkého ucha.
Jednou taky takhle seděl Velké ucho před svým týpí a pozoroval tiše západ slunce, když za ním přispěchal jeden muž z vesnice a vyhrkl:
„Jestlipak víš, co jsem se zrovna dozvěděl o tvém příteli?“
„Počkej chvilku,“ odpověděl Velké ucho. „Než mi cokoliv řekneš, rád bych tě rád bych tě nejdřív vyzkoušel. Říká se tomu Zkouška tří sít.“
„Tří sít?“
„Přesně tak,“ pokračoval Velké ucho. „Než mi začneš vyprávět o mém příteli, možná bude dobré na chvilku zkusit prosít to, co mi řekneš. První síto se jmenuje pravda. Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš říct, je pravda?“
„Ne,“ odpověděl muž, „vlastně jsem to jenom slyšel a…“
„Dobře,“ řekl Velké ucho. „Takže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda nebo ne. Teď vyzkoušejme druhé síto. Toto síto se jmenuje dobro. Chceš mi o mém příteli říct něco dobrého?“
„Ne, naopak…“
„Takže,“ pokračoval Velké ucho, „chceš mi o něm říct něco špatného a nejsi si jist, jestli je to pravda. Hm, ale pořád ještě můžeš zkouškou projít, protože zbývá ještě jedno síto. Jmenuje se užitečnost. Bude mi to, co mi chceš o mém příteli říci, užitečné?“
„No, ani moc ne.“
„Dobrá,“ uzavřel Velké ucho, „takže to, co mi chceš říct, není ani pravdivé, ani dobré, dokonce ani pro mne užitečné… Opravdu myslíš, že bych to měl slyšet?“