Zkouška dospělosti

Dva mladí indiánští chlapci procházeli zkouškou dospělosti. Za svítání jim náčelník uložil odejít do divočiny, vyrobit luk a do soumraku přinést zvíře, které s ním uloví.
První chlapec se hned za vesnicí zastavil, aby se pomodlil k Velkému Duchu. Řekl, že prochází zkouškou dospělosti a požádal o pomoc, aby došel právě k takovému stromku, ze kterého vyrobí silný a pevný luk. Poté vyrazil. Nechal se vést svým srdcem a po chvíli skutečně došel k pružnému stromu, který ho zavolal. Vzal nejostřejší kámen, který v okolí našel, a začal stromek řezat. Byla to dlouhá, těžká a namáhavá práce, ale než uběhlo dopoledne, kmínek opravdu uřezal.
Druhý chlapec se taky pomodlil k Velkému Duchu a požádal ho o pomoc a i on za chvíli došel ke stromku, který jako by mezi ostatními svítil. Vzal ostrý kámen a začal řezat. Když ale po půl hodině nařezal kmínek jen z malé části, řekl si, že možná špatně rozuměl. Možná ho Velký Duch vůbec neposlal k tomuto stromu. A kdo ví, třeba modlitby k Velkému Duchu ani nefungují. Vzal svůj kámen a šel hledat jiný kmínek, se kterým se nebude muset tolik namáhat a uřízne jej snadno.
Zatímco první chlapec trpělivě svlékal kůru a začal z ní splétat tětivu, druhý chlapec se pustil do práce na novém místě. Ale ani tady se úspěch nedostavil tak brzy, a proto všeho opět zanechal a štěstí hledal jinde.
Byl už večer, když měl první chlapec hotový pevný luk a pět ostrých šípů. Vydal se tedy zpět k vesnici a cestou se modlil, aby potkal zvíře, které by ulovil. Na louce za vesnicí opravdu zpovzdálí zpozoroval zajíce, kterého při západu slunce vítězoslavně donesl do vesnice.
Druhý chlapec ani na třetí a čtvrtý pokus nenašel strom, který by šel uřezat tak snadno, jak si usmyslel. Nechtěl se ale do vesnice vrátit s prázdnou a rozhodl se, že bude pokračovat i druhý den. Hnán klamnou iluzí rychlého úspěchu a co nejmenší námahy tak pobíhá po lese a nařezává kmínky dodnes.