svetlo mezi stromySlovo šaman má většina z nás spojené buď se šarlatánstvím a černou magií nebo s čímsi exkluzivním a exotickým. Jenže ani jedno ani druhé není pravda. O to, že se dnes nemusíme vydávat na výpravu do pralesů tajemné Amazonie a přesto můžeme – zcela seriózně – studovat šamanismus a jeho technikami prohlubovat vlastní sebepoznání i poznání Universa a zlepšovat své zdraví a kvalitu svého života i v naší běžné každodenní přítomnosti, se mimo jiné zasloužila také americká nadace The Foundation for Shamanic Studies profesora doktora Michaela Harnera.

 

Profesor doktor Michael Harner patří bezesporu k největším znalcům a praktikům šamanismu na západě. Tento americký antropolog, který mimo jiné působil i na takových universitách jako je Yale či Berkeley a byl členem předsednictva Akademie věd v New Yorku, se poprvé se šamanismem setkal v polovině padesátých let při svých antropologických výzkumech v horní Amazonii. Po řadu let se tam pak vracel a strávil mezi indiány kmenů Jivaro a Conibo několik roků studiem jejich kultury a šamanismu. Postupně mu však postavení pouhého pozorovatele přestalo stačit, překročil onu pomyslnou hranici a rozhodl se podstoupit šamanskou iniciaci. Zážitek, který měl v roce 1961 po požití ayahuascy, byl pro něj natolik určující, že se šamanismus stal už natrvalo nedílnou součástí jeho života.
Jeho poznání a hluboké porozumění šamanským přístupům jej postupně dovedlo k otázce, proč vlastně v západní kultuře nevyužíváme možností, které nám šamanismus skýtá, přestože i naše národy mají své – byť většinou zapomenuté – šamanské tradice a přestože může šamanismus nesmírně obohatit naše životy. Roku 1985 založil The Foundation for Shamanic Studies (FSS), neziskovou organizaci, která si vzala za úkol šířit šamanismus v západní civilizaci a vracet nás k tomu, na co jsme za poslední tisíciletí pozapomněli. Do vínku jí vložil vlastní metodu, kterou nazval Core Shamanism. Je založená na technikách společných většině šamanských kultur, tedy těch, které v té či oné podobě používají – nebo používali – šamani na celém světě, v místech a časech, mezi nimiž jen těžko můžeme hledat nějakou spojitost či možnost vzájemného ovlivnění. Jde tedy s největší pravděpodobností o techniky původní, vzniklé paralelně a spontánně, o něco, co existuje mimo nás. Z těchto původních technik vyřadil ty, které nejsou pro náš západní životní styl příliš potřebné. Málokdo z nás potřebuje dnes vědět, kdy a kudy potáhnou stáda zvěře, či zajistit to, aby jeho šípy neminuly cíle. Z ostatních pak vytvořil ucelený systém vzdělávání – základním seminářem počínaje, přes řadu specializovaných nadstavbových seminářů až po víceleté výcvikové programy pro ty, kteří se šamanismem chtějí zabývat opravdu do hloubky. Všechny tyto semináře a kurzy jsou zážitkové, tedy vlastně výcviky, kde si člověk hned vyzkouší a ověří v praxi to, co se právě naučil teoreticky, protože základním kamenem šamanismu je vlastní zkušenost. Harnerova akademická praxe a zkušenosti ho vedly k tomu, že systém vytvořil s ohledem na způsob, jakým jsme v naší kultuře zvyklí studovat a je tedy snadno přístupný každému z nás.
Samo slovo šaman byste ovšem hledali ve většině kultur marně a leckterého šamana byste se mohli i silně dotknout, kdybyste ho tak nazvali. Pochází z jazyka Evenků a o jeho rozšíření se zřejmě zasloužil především francouzský religionista Mircea Eliade, který se šamanismem systematicky zabýval jako jeden z prvních vědců. A tak dnes toto slovo používáme jako označení osoby, která se zabývá prací pro určitou komunitu v návaznosti na její životní prostor a prostředí a využívá při tom specifických postojů a postupů, založených na nejstarším známém způsobu poznání – osobní zkušenosti, získané za pomoci rozšířeného vnímání ve zvláštním stavu, který patří mezi mimořádné stavy vědomí a nazýváme jej změněný stav vědomí nebo také šamanský stav vědomí. V tomto stavu vykonává takzvané šamanské cesty do neobvyklé reality.
Způsobů navození tohoto stavu je celá řada a každá kultura, která kdy v lidské historii existovala, nějaký znala. Mohlo jít o použití rostlinných či živočišných látek (nejznámější jsou peyotl a ayahuasca), o hyperventilaci (tento způsob využívá Stanislav Grof při svém holotropním dýchání) často vyvolanou rituálními tanci, působení určitých zvuků a rytmů na centrální nervovou soustavu nebo o vliv deprivací – nedostatku spánku, jídla, pití či sociálního kontaktu (známý u poustevníků a některých svatých). Kromě toho se lze navozování mimořádného stavu vědomí naučit (známe z východních duchovních nauk – meditace) a někdy se dostavují i spontánně (častá příčina psychospirituální krize). Harnerův systém využívá výhradně zvuků a rytmů především za pomoci bubínků a chřestidel, které vyvolávají v lidském mozku převahu theta a alfa vln. Při dostatečné praxi se ovšem může člověk bez těchto pomůcek obejít a naučí se navozovat tento stav vědomě. Přesněji řečeno tuto schopnost obnoví, protože je nám vlastní a přirozená a například malé děti tento stav často prožívají, než je naše výchova a vzdělání deformuje a vnutí jim obecně rozšířenou šablonu vnímání světa. Na rozdíl od některých jiných mimořádných stavů vědomí se šamanský změněný stav vědomí vyznačuje tím, že šaman se do něj dostává záměrně a dobrovolně, využívá v něm svých zkušeností a rozumu i citu, kdykoliv ho může opustit a po návratu si vše pamatuje.
Semináři FSS prošly za léta její existence desetitisíce lidí, nejprve ve Spojených státech Amerických, pak i v Evropě. Dnes již existuje vzhledem k zájmu o šamanismus také evropská pobočka se sídlem ve Vídni a prostřednictvím akreditovaných lektorů přichází Core Shamanism i do Česka.
Všichni zájemci o studium u FSS musí projít základním seminářem, nazvaným příznačně „Cesta šamana“. Zde se nejprve naučí vstupovat do změněného stavu vědomí a rozšířit své vnímání i na tu část reality, kterou běžně nevnímáme a říkáme jí proto neobvyklá. Získají zkušenosti kontaktu se svými prvními přirozenými spojenci – silovým zvířetem a učitelem, začnou poznávat topologii této reality a naučí se i několik základních léčitelských technik. Od té chvíle může vlastně už každý začít šamansky pracovat a prohlubovat své poznání vlastní zkušeností a praxí. Na rozdíl od mnoha duchovních nauk má totiž šamanismus jednu zvláštnost. Hledáte-li v něm svého guru – nenajdete. Neexistují „malí“ a „velcí“ šamani. Někteří mají samozřejmě více zkušeností – a z nich vyplývajících dovedností – než jiní, ale sdílet zážitky s někým, kdo má zkušeností méně, je v podstatě stejně hodnotné a přínosné jako s tím, kdo jich má více. Každý člověk je totiž jedinečný a vnímá trochu jinak a něco jiného. Proto je nesmírně důležité právě ono sdílení vlastních zkušeností. Často se tedy absolventi základního semináře scházejí a v Praze již působí dva šamanské bubnovací kruhy, neformální platformy pro společnou práci.
Nadstavbové semináře jsou zaměřené na nějakou konkrétní oblast: buď na vlastní praktikování (Šamanská praxe, Šamanské poradenství, Šamanské věštění) nebo na léčení (Návrat části duše, Šamanská extrakční léčba), na určitou kulturu (Keltský šamanismus), či třeba na mimořádné fenomény (Smrt a umírání z pohledu šamanismu). Těch seminářů je ovšem mnohem více. Účastníci se na nich nejen naučí další techniky a postupy spjaté s tématem, ale také prožijí zkušenosti, které výrazně prohloubí jejich poznání sama sebe i Univerza, posílí je a změní. Třeba taková návštěva místa vlastní smrti poznamená člověka opravdu hluboce. A pro ty, kteří se už s nadstavbovými semináři nespokojí, má FSS i další možnosti, například tříletý výcvikový program.
Osobně je pro mne důležitý ještě jeden aspekt. Semináře pro mne představují především inspiraci, která nesmírně rozšiřuje možnosti vlastní práce. Zvláštní je i další vlastnost seminářů FSS. Přestože mají pevně danou strukturu i obsah, opravdu stojí za to je absolvovat vícekrát. Na základním semináři jsem například byl už více než desetkrát a pokaždé mně dává jiné zážitky a zkušenosti – a čím dál tím hlubší a přínosnější.
Core Shamanism a celý tento systém vzdělávání přináší především celou škálu možností, jak používat šamanismus v našem běžném všedním životě. Nejen, že prostřednictvím vlastních určujících prožitků, iniciací a zlomů přichází poznaní a sebepoznání, které se odráží v léčení a zkvalitnění našeho života, ale techniky, postoje a dovednosti, které nám pomáhá získat, můžeme využít i v každodenních situacích. A to jak v těch osobních a vztahových, těch, které se týkají soukromého života, jako například že jsme schopni způsobit, aby na nás počkal autobus, který by nám jinak ujel, či abychom jezdili bez nehody, nebo že se dokážeme rozhodovat správně a rychle, ale i v životě profesním. Ne náhodou má mnoho společností – i velkých nadnárodních korporací – ve Spojených státech Amerických ve vrcholovém managementu někoho, kdo šamansky pracuje. Takový manažer nepouští při práci ze zřetele zájmy planety, přírody a Univerza, a přesto – nebo spíš právě proto – je mimořádným přínosem pro firmu a její prosperitu. Uplatní se v rozhodování, plánování, personalistice, vytváření firemní kultury, marketingu i celé řadě dalších pozic. Vzhledem k tomu, že byl u nás šamanismus tak dlouho opomíjen, nejsou zřejmě u nás ve vrcholovém managementu ani mezi podnikateli takoví šamani příliš obvyklí. A přitom je tak efektivní a účinné například při obchodním jednání bleskurychle navodit změněný stav vědomí, vstoupit do neobvyklé reality a kontaktu se svými spojenci, zkonzultovat s nimi aktuální situaci, rychle se vrátit a – aniž by si kdokoliv čehokoliv všimnul – pokračovat v jednání podle jejich rady a informací.
Zkušeností a praxí se člověk naučí se svými spojenci být v kontaktu neustále. Šaman, bojovník, čaroděj totiž má jednu povinnost: Vše, co dělá, dělat dokonale. A bez svých spojenců to asi většina z nás nedokáže. Já tedy určitě ne.
Šamanismus nás ze své podstaty učí toleranci a respektu k odlišným názorům a zkušenostem druhých. Mezi absolventy základních kurzů jsem se setkal s buddhisty, křesťany, judaisty, taoisty, s lidmi, kteří nemají žádnou konkrétní víru, a dokonce s takovými, kteří jsou materialistického založení. Pro všechny znamenalo setkání se šamanismem tak či onak hluboký zážitek. Řada z nich pokračuje v šamanském studiu nebo praxi dále a vnímá to jako významný přínos pro svou víru či přesvědčení.
Mnohé z toho, co v šamanismu nalézáme, neumíme zatím vědecky zdůvodnit. Neumíme to často zdůvodnit ani jinak. Ale funguje to. A to je podstatné.