indianska babickaStará indiánská žena usedla k ohni a začala pomalu vyprávět.
„Když jsem byla mladá, chodila jsem každý den s dvěma vědry pro vodu k jezeru. Jedno vědro bylo perfektní a přinesla jsem vždycky všechnu vodu a to druhé trochu protékalo. Chodila jsem tak mnoho let, když na mě protékající vědro promluvilo: ‚Děkuji ti, žes mě nikdy nevyměnila. Ale stejně se citím nedokonalé a je mi líto, že vždy část vody vyteče.‘ Zůstala jsem stát velmi překvapená. ‚Copak ty sis nikdy nevšimlo těch květin? Protože vím o tvé prasklině, rozsévala jsem podél cesty semínka a právě díky vodě, kterou je zaléváš, květinami zdobím svůj příbytek i těším své přátele. Nebýt tvé praskliny, nic z toho by se přece nestalo. Každý máme své praskliny. Ale díky nim je svět pestrý. A právě naše praskliny mohou být i dary, kterými obohatíme ostatní.'“
(inspirováno čínskou moudrostí)