Lapač snů

Kdysi dávno, když se ještě na pláních Želvího ostrova, kterému dnes říkáme Severní Amerika, proháněla stáda bizonů, trápily malé děti noční můry. Jedna stará žena už se na to nemohla dívat, a protože indiáni považují za nemoc vše, co jim brání žít šťastný a spokojený život, zašla za místním medicinmanem pro radu.
Ten ji poslal domů, aby přišla pro odpověď příštího rána.
Svatý muž se večer umyl, obléknul obřadní jelenicovou košili pomalovanou magickými symboly síly. Očistil se kouřem prérijního pelyňku, obětoval tabák a za dunění bubnu se začal modlit:
Nejprve k ,,jednomu,, Velkému Mystériu, jež dalo počátek všemu ve vesmíru.
Potom ke ,,dvěma,, milujícím rodičům, Otci Slunci a Matce Zemi, jenž nám dali život.
Také ke ,,třem,, laskavým sourozencům, Kamenům, Rostlinám a Zvířatům, kteří nás životem doprovázejí.
A nakonec ke ,,čtyřem,, posvátným směrům, mocným silám Východu, Jihu, Západu a Severu.
– a vydal na šamanskou cestu do jiných světů, hledat pomoc.
Netrvalo dlouho a potkal Iktomeho – pavouka, jenž je velkým šibalem, ale i moudrým učitelem. Poté, co mu vše vypověděl, se oba posadili. Iktome vzal vrbový prut, ohnul jej do obruče, kterou svázal a začal ji vyplétat pavučinou.
Při tom vyprávěl, jak obruč představuje kruh, který je dokonalým tvarem bez počátku a konce a pavučina tvoří síť života, kde je vše spojeno se vším.
Když skončil, podával medicinmanovi krásný Lapač snů ozdobený barevnými korálky a orlími pery. Ještě mu poradil, aby jej zavěsil v týpí u hlavy spícího dítěte. Dobré sny projdou, ty zlé se zachytí v pavučině a spálí je první paprsky vycházejícího slunce.
Svatý muž pozorně naslouchal, potom poděkoval a vrátil se s dobrou medicínou ke svému kmeni. A opravdu, od těch dob už nikoho žádné zlé sny netrápily.