ŠAMANI.cz

stránky pro současný šamanismus v České republice

Co vlastně je a co není šamanismus?
Šamanismus, jako bezesporu nejstarší praxe, umožňující pracovat s jinými realitami a s duchovním světem, je za ta léta obestřen celou řadou falešných mýtů a nepravdivých informací, které se staly běžnou součástí obecného povědomí. Svůj podíl na tom má - mimo jiné - i celá řada fundamentalistických ideologií a náboženství. Dovolte tedy nejprve stručně nastínit, co šamanismus není:
  • šamanismus není náboženství - sám o sobě nemá s náboženstvím nic společného, i když v některých kulturách je s ním spojen. Lze také prostřednictvím šamanismu k Bohu dospět, chcete-li. Ale sám o sobě je veskrze praktickou činností, která nám každodenně pomáhá a usnadňuje nám běžný život.
  • šamanismus není šarlatánství - toto označení pro něj používají lidé, kteří nechtějí, aby existovalo něco mimo obvyklou realitu, nebo ještě spíše, kteří se toho bojí, mají z toho strach. Argumentují tím, že věda nedokáže ony jiné reality popsat a změřit. Zatím. Ale výsledky šamanské práce jsou zcela hmatatelné a měřitelné. Ostatně, ta šamanská jiná realita je přirozenou součástí dětského světa. A jsou snad všechny děti šarlatány?
  • šamanismus není černá magie - neumožňuje nám ovládat druhé a manipulovat jimi. Umožní pouze používat síly, které jsou tu odedávna a které jsme jenom natolik popřeli a odmítli, že pro nás neexistují. Zatímco šaman spolupracuje s duchovními světy a jejich obyvateli, prosí je o vhodnou pomoc, černý mág duchovními světy manipuluje, chce ovládnout jejich obyvatele a nezajímá se o jejich rady.
  • šamanismus není Castaneda - Castanedovy knihy jsou především beletrie s mnoha reálnými informacemi z vědeckých prací jeho univerzitních kolegyň a kolegů. Castaneda se osobně u žádného šamana neučil, o podstatě šamanismu mnoho nevěděl a jeho knihy jsou poněkud zavádějící a mohou být i nebezpečné.
Šamanismus existoval od počátku časů. Jeho podstatným znakem je cestování mezi naší obvyklou realitou a jinými realitami. My dospělí (až na výjimky) tyto jiné reality nevnímáme. To ovšem neznamená, že by neexistovaly nebo nebyly stejně reálné, jako ta naše, obvyklá realita. Jako malé děti, bez ohledu na kulturu, z níž pocházíme, máme schopnost jiné reality vnímat a pohybovat se v nich, ale jak jsme zpracováváni - a deformováni - výchovou a "povinností" uvěřit mapám a popisům, kteří si dospělí vymysleli, tuto schopnost ztrácíme a musíme využívat nejrůznější techniky k navození změněného stavu vědomí, v moderním šamanismu obvykle nazývaného šamanský stav vědomí (Shamanic State of Consciousness - zkratka SSC), který nám umožňuje jiné reality vnímat. Lze ho vyvolat různě, například drogami, bubnováním, tancováním atd.
Řada kultur používá právě drogy, ale jejich používání je vždy spojené s předcházejícím výcvikem, vychází z dlouhodobé místní tradice a množství a způsob přípravy jsou přesně stanovené na základě mnohaletých zkušeností. V žádném případě nemůžeme použití drog doporučit.
Asi nejjednodušším - a nejvhodnějším vzhledem k našim středoevropským tradicím - je zvuková stimulace (např. bubnováním nebo chřestidlem), ať již živá, nebo ze záznamu. Tyto zvuky v sobě zahrnují celou řadu frekvencí, které stimulují centrální nervovou soustavu a podle EEG vyvolávají v mozku šamana převahu theta vln, spojovaných především s hlubokým spánkem, silnou meditací či dalšími změněnými stavy vědomí, a také zvýšený výskyt alfa vln. Podstatné je, že při použití těchto zvuků nedochází k potlačení funkce levé mozkové hemisféry - sídla racionálního myšlení.
SCC se na rozdíl od jiných stavů, jako jsou halucinace, zážitky z klinické smrti apod., vyznačuje tím, že šaman se do tohoto stavu dostává záměrně a dobrovolně, využívá v něm svých zkušeností a rozumu i citu, kdykoliv ho může opustit a po návratu si vše pamatuje.
Vstupování do jiné reality ovšem ještě nestačí k tomu, aby se člověk stal šamanem. Definic šamana existuje celá řada. Dejme proto slovo zkušenějším:
Šaman je člověk - muž nebo žena - který umí vstoupit do jiných stavů vědomí podle své vůle a cestovat v duchu mezi tímto světem a jinými světy, aby našel způsob léčení, vědomosti, radu a pomoc pro sebe i pro jiné. Šaman pracuje se silou a energií, žádá o pomoc jiné duchy. Pracuje v těsném spojení s s celou plejádou duchovních pomocníků, kteří mu radí. Šaman stále zkušeněji otevírá cesty ke spirituálním bytostem, buduje důvěru, která spojuje různé reality. Je schopný meditovat mezi všedním světem a nevídanými říšemi a stává se mostem živého Ducha. Šamanismus se liší od jiných magických a vizionářských technik v tom, že část duše šamana podniká duchovní cestu, let nebo plavbu mezi světy. Metody věštění, působení jako médium nebo léčení mohou mít šamanské prvky, ale po technické stránce nejsou šamanismem, pokud takovou duchovní cestu nezahrnují a pokud znalosti, léčení a pomoc přinášená zpět nejsou uplatňovány a prováděny v našem světě. Šamanismus používají domorodí lidé na celém světě. Mnozí zachovávají staré techniky, ale jiní dovednosti předků přizpůsobili novým situacím. 1)
Mezi ty, kteří úspěšně dokázali přizpůsobit tradiční šamanismus současnosti, podmínkám moderního světa a potřebám západní kultury, patří i profesor Michael Harner, zakladatel Foundation for Shamanic Studies:
Šaman - muž nebo žena - na přání vstupuje do změněného stavu, aby navázal kontakt a využil obvykle ukrytou realitu s cílem získat vědomosti, moc a aby tak pomohl jiným lidem. (...) Šamanský stav vědomí obsahuje nejen trans nebo transcendentální stav poznání, ale také naučené poznání šamanských způsobů a přebrání odpovědnosti v tomto změněném stavu. (...) Do neobvyklé reality nevstupujeme kvůli hře, nýbrž s důležitými cíli. Šaman je člověkem, který musí v SSC vykonat určitou práci. (...) Pro SSC šamana je charakteristická nepopsatelná radost z toho, že vidí blahodárnost krásných a transcendentálních světů, jež se před ním odkrývají. Jeho prožitky se podobají snům. Snům zřetelným, jež cítí reálně a v nichž může kontrolovat své skutky a usměrňovat zážitky. V SSC je často překvapen realitou. Vstupuje do zcela nové, a přece dávné reality, jež ho zásobuje hlubokými informacemi o významu jeho vlastního života a smrti a ukazuje mu jeho roli ve stvoření. Během prožitků udržuje vědomou kontrolu nad směry svých cest. Neví však, co odhalí. Uvnitř je přesvědčeným výzkumníkem velkolepého, pro nás skrytého, stvoření. Je jasné, že jeho objevy obohacují jeho poznání a pomáhají druhým. 2)
Neméně důležitá je pro šamana i etika jeho práce. Dejme opět slovo Caitlín Mathewsové:
Zvlášť nebezpečné je používání šamanských technik bez solidní základní etické nebo spirituální průpravy. Učení šamanismu se nemůže srovnávat s učením kreslení nebo výukou cizímu jazyku. Se šamanskými znalostmi se pojí řada povinností vůči vesmíru. Zacházení s jakoukoli formou moci vyžaduje dlouhodobý výcvik a rozsáhlé praktické zkušenosti. (...) Mnoho lidí je šamanismem přitahováno, protože mají dojem, že ji nabízí okamžité posílení. Putováním mezi světy skutečně můžeme dosáhnout zvýšení vitality a síly, ale nikdy nesmíme zapomenout, že je to jen náhodný efekt. Šamanismus není léčení a vyžaduje hlubší věrnost a odpovědnost. Správné zhodnocení toho, jak přijímáme a vydáváme energii v souladu se zákony vesmíru, se dostaví, až podle vesmírných zákonů budeme žít. Chceme-li udržet svou praxi v rámci etických zásad, musíme pochopit, že ani my osobně, ani lidstvo jako živočišný druh nejsme hnací silou vesmíru. Energie je stejně jako Duch nedualistická: je sama sebou, ale lze ji nahradit. Povinností šamana je znovu spojit a obnovit porušené energetické spoje a rovněž odčerpat a vrátit zpět do oběhu nadměrně nahromaděné množství energie. (...) Spojení lze obnovit pouze po poradě s celým vesmírem prostřednictvím Ducha a energie. Kdykoli je byť jen jedna část kosmické pavučiny léčena, energie je obnovována v celé síti a slouží všem. 1)
Pokusíme-li se tedy shrnout předchozí odstavce, dospějeme k zjištění, že podstatné rysy šamana jsou tyto: šaman dle potřeby aktivně navštěvuje jiné reality, využívá v nich své zkušenosti, rozum i cit a naplňuje v nich svůj konkrétní záměr. V jiných realitách i po návratu v obvyklé realitě využívá získané vědomosti ku prospěchu jiných bytostí (lidí, zvířat, rostlin, duchů...), "neživé" přírody, krajin a celého vesmíru. Šamanem se v západní kultuře může stát kdokoliv, kdo je ochoten převzít zodpovědnost za své činy, řídit se etikou šamanismu a podřídit se určité disciplíně.
ivo        
leden 2006


1) Mathewsová, Caitlín: Zpívej své duši na cestě domů, Nakladatelství ALTERNATIVA, Praha 1997
2) Harner, Michael: Tajemství šamanismu, Eko-konzult, 1996